Čeho se bojíš?

25. ledna 2018 v 12:32 | Phouka |  Téma týdne

"Čeho se bojíš?" ptají se mě lidé, když zamykám svůj byt na tolik západů, kolik jen můžu.

Všimla jsem si toho celkem nedávno. Na to, že občas vídám zvláštní věci, jsem si už zvykla. Ale tohle bylo nové. Byl to pocit, jako by mě někdo sledoval. Pořád jsem se musela ohlížet za sebe. Na ulici, ve škole, doma. Už dřív jsem čas od času koutkem oka vídala podivné tvary a postavy, ale nikdy mě nijak neohrožovaly, takže jsem si jich nevšímala. Tohle bylo jiné.

"Čeho se bojíš?" ptají se mě lidé, když sypu na parapet sůl.

Vídala jsem je ve snu. Většina z nich vypadala jako lidé. Dokonalí lidé. Až moc. A přitom naprosto nelidští. Probudila jsem se s křikem, protože se po mně natahovali, jako by mě chtěli stáhnout k sobě.

"Čeho se bojíš?" ptají se mě lidé, když nad dveře přibíjím podkovu.

Vím, co jsou zač. Milují všechno krásné, milují talent. A ne, nejedná se o učitele z umělecké školy.
Setkala jsem se s jedním z nich. Bylo to dávno, ještě na střední škole. Tehdy jsem o nich nic nevěděla. Narazila jsem na něj v parku. Zeptal se mě, co bych si přála.

"Čeho se bojíš?" ptají se mě lidé, když věším do okna snítku třezalky.

Nenapadlo mě, že by to mohlo mít nějaký háček. Najednou jsem byla ve hře na flétnu nejlepší ze školy. Nabídli mi studium na konzervatoři. Okamžitě jsem přijala. Začala jsem hrát na koncertech. Všechno bylo perfektní. To, že je čas od času koutkem oka zahlédnu, mě netrápilo. A pak mě začali sledovat.
Teď už jsou všude. Zírají na mě z davu. Kdykoliv vyhlédnu z okna, vidím tam jednoho z nich, s průsvitnou tváří přitisknutou na sklo.
Začala jsem si hledat informace. Zjišťovat, co jsou zač. Opravdu plnili přání. Ale za každé přání je třeba zaplatit. Jak jsem mohla vědět, že moje neuvážená slova budou tak nebezpečná?
Tomu, kdo mi splnil přání, jsem slíbila, že jednou budu hrát jen pro něj a jeho přátele. Jak jsem mohla vědět, že 'jednou' pro něj znamená něco jiného než pro mě?

"Čeho se bojíš?" ptají se mě lidé, když jim odmítám hrát. Čeho se bojím? Bojím se, že bytost, která se jednoho rána probudí v mé posteli, nebudu já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 25. ledna 2018 v 14:08 | Reagovat

Tak to je opravdu děsivé...

2 Jeife Jeife | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 14:51 | Reagovat

Dobrej clanek, velka sila vedomi ... :)

3 Bezejméná Bezejméná | 25. ledna 2018 v 20:29 | Reagovat

Opravdu krásně napsané. Krása!

4 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 20:47 | Reagovat

I love it! It's amazing! I am sorry it took me so long to read it! Oh my Satan!!! It's so cool!!

5 Phouka Phouka | Web | 26. ledna 2018 v 20:57 | Reagovat

[4]:Aw, thank you, honey, I am glad you like it!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama