Okořeněné divadlo

11. února 2018 v 20:58 | Phouka |  Misthaven
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Zatím u mě ještě nevyprchalo takové to nadšení, kdy jsem dokonale připravená na každý další příspěvek (když nepočítám úvod. Úvody mi prostě nejdou), a tak je tu další povídka, kterou zrodil loňský Wordvember.
Příjemné čtení!



"Nevěřili byste, co se mi dneska stalo!" začala Myrna, jakmile zasedli k večeři.
"Objevila jsi stroj na skořici?" hádala Bethany.
Terry, který zamyšleně postrkoval kuřecí stehno po talíři se přidal: "Sehnala sis práci?"
"Ne, myslím, že stroj na skořici neexistuje. A práci," dodala Myrna s pohledem upřeným na Terryho, "pořád ještě hledám."
"Měla bys zkusit ten obchod, kde pracuju já," doporučila jí Bethany. "Pořád ještě shání lidi po tom, co se stalo minulý týden. Jedné prodavačce po noční vyrostly blány mezi prsty. Ještě se nevrátila z nemocenské a já se obávám, že dá výpověď."
*Já se tam zajdu zeptat," ujistila ji Myrna, i když se vůbec netvářila, jako že to má v plánu. "Ale k tomu, co se mi stalo!" dodala důležitě. "Byla jsem dneska v kavárně a-"
"Ona je tu kavárna?" přerušil ji Terry.
"Jo, přímo naproti poště."
Terry se zatvářil skoro zoufale.
"Ona je tu pošta?!"
"V každém městě je pošta," oznámila mu Bethany.
"Vždyť já vím," odsekl. "Ještě jsem neměl čas se tu porozhlédnout."
"Víš aspoň, kde je obchod?" zajímala se s potutelným výrazem Myrna.
"Samozřejmě."
"Takže si pamatuješ ten dům hned vedle? Má jasně fialovou fasádu."
"Ovšem, toho domu jsem si všiml. Má růžové okenice, je to tak? Stojí na rohu."
"Přesně ten. Když u něj zahneš doleva a půjdeš kus rovně-"
"Asi tak sto metrů," upřesnila Bethany.
"Jo, sto metrů, tak nějak. Prostě když půjdeš tou ulicí, tak dojdeš k poště. A přímo naproti poště je ta kavárna. Jmenuje se Čarodějný Kruh, nebo tak nějak. Tak já tam vejdu a všude je plno, až na jeden stůl. Tak jsem si tam sedla a- moment, já vám to radši ukážu…"
Myrna popadla slánku, po které se Bethany zrovna natahovala a postavila ji doprostřed stolu.
"Tohle je jako ten můj stolek…"
Znovu se natáhla a vzala pepřenku.
"A tohle je pult. Od mého stolku bylo na pult docela dobře vidět, ale byly mezi námi ještě asi tři další stolky."
Myrna se zamyšleně rozhlédla po stole. Zdálo se, že jí došly rekvizity.
"Tak co se stalo?" zajímal se Terry a s lehce zmateným výrazem se na svou kamarádku díval. Chladnoucí kuřecí stehno na jeho talíři bylo momentálně zapomenuto.
"Moment," zamumlala Myrna a vyskočila od stolu. Na chvíli zmizela oběma spolubydlícím za kuchyňskou linkou a když se opět vynořila, svírala v rukou krabici s Bethaninými kořenkami. S vítězoslavným úsměvem si ji přinesla ke stolu. Ani si nesedala a rovnou vysázela mezi slánku a pepřenku nádobky s chilli, sladkou paprikou a kořením na ryby.
"Tohle jsou ty stolky, co byly mezi mnou a pultem," vysvětlovala.
"Nešlo by jít přímo k věci?" zabručel Terry netrpělivě. Bethany ho pod stolem kopla a káravě se na něj zamračila. Myrna zatím obsadila slánkový stolek sušenou mátou a za pepřenkový pult postavila skleničku se skořicí.
"To je barista," řekla.
"Ten vysoký albín, co na tebe posledně mrkal?" vyzvídala Bethany.
"Jo, přesně ten. Takže, já jsem si objednala kafe a koblihu," vykládala Myrna a přesunula při tom sušenou mátu k improvizovanému pultu. Potom pokračovala poněkud zdlouhavým popisem toho, jak se ten pohledný barista červenal, když mu říkala svojí objednávku. Po chvíli se konečně dostala na konec objednávky a přesunula své alter-ego zpátky ke slánce.
"A pak už jsem musela jenom počkat… Jenže potom se pár u vedlejšího stolu začal nahlas hádat-" prostor kolem kořenky s chili byl v okamžiku obsazen hřebíčkem a grilovacím kořením, "-a já úplně zapomněla dávat pozor, jestli už je moje objednávka hotová. Najednou jsem vzhlédla a- a sakra!"
Myrna, naprosto pohlcená svým vlastním příběhem, se natáhla pro svého baristu a zapomněla při tom na stolky se sladkou paprikou a kořením na ryby. Jediným dramatickým pohybem paže obě kořenky shodila z okraje stolu. Tlumené křachnutí jejím přátelům prozradilo, že minimálně jedna z nich bude rozbitá. Myrna zaklela a znovu vyskočila od stolu. Tentokrát zamířila do předsíně, zřejmě pro smetáček a lopatku.
Terry a Bethany se na sebe podívali.
"Takže," začal Terry, "přinesla ta skořice mátě její kafe?"
"Tak to nemám tušení. Třeba nám to Myrrie dopoví, až to uklidí…"
"Radši ne," povzdechl si Terry. "Už tohle bylo trochu matoucí. Nejsem si jistý, jestli bych s dalším dějstvím tohohle okořeněného divadla držel krok."



Tuto i další povídky z Wordvemberu 2017 najdete také na adrese https://www.facebook.com/themisthavenlibraryCZ/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 11. února 2018 v 21:09 | Reagovat

Oh yes! This is amazing story! One of the funniest you ever wrote!!! I really love it... Also.. Did mint get the order or not??? We may never know...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama