Přátelství

7. března 2018 v 11:03 | Phouka |  Misthaven
AAAAAAAh, je tu středa a já nevím, co napsááááát!
Ehm, zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní...
Můj mozek nefunguje. Nemyslí. Odmítá spolupracovat. Uvažovala jsem o restartu nebo aktualizaci, ale nechci riskovat změnu osobnosti nebo tak něco. Takže to prostě bude muset nějak jít. Třeba to nebude tak zlé. Koneckonců, povedlo se mi napsat povídku (doufám, že má aspoň hlavu a patu).
Tak příjemné čtení
Vaše Phouka



Pro Terryho nebylo jednoduché hledat si přátele. Možná to bylo proto, že viděl věci, které ostatní vidět nedokázali. Nebo možná proto, že byl nespolečenský a mezi lidmi obecně považovaný za podivínského, nervózního všeználka s problémem týkajícím se zvládání hněvu. Ať byl na vině kterýkoliv důvod, faktem bylo, že Terry si nenacházel přátele. Přátelé nacházeli jeho.
Myrna byla první ze všech. Potkali se, když Terry a jeho sestra nastupovali do první třídy. Podařilo se jim pohádat hned první den a učitelka se rozhodla, že je posadí na opačné strany třídy. Terrymu to příliš nevadilo. Neměli s Julií špatný vztah, ale jak rostli, vzdalovali se jeden druhému čím dál víc. V lavici vedle něj tedy neseděla Julie, ale Myrna. Myrna, která dokázala celý den nezavřít pusu a do týdne se k němu pozvala na návštěvu. Myrna, která jako by ani nevnímala jeho podrážděné pohledy a postupně se mu dostala pod kůži.
Přišla střední škola a všichni kolem začali řešit vztahy. A Myrna tu byla pořád. Zatímco děvčata ve třídě řešila, který kluk se jim líbí nejvíc, a chlapci se snažily na některé z nich zapůsobit, Myrna přemlouvala Terryho, aby ji naučil kreslit. Ne, že by to uměl, kreslení bylo Juliina parketa, ale přesto rád souhlasil. Na oplátku tvrdil vychovatelkám v dětském domově, kde Myrna vyrůstala, že přespí u něj doma, zatímco měla rande.
Během střední školy přišla Bethany. I tu k sobě vlastně přitáhla Myrna, která ji přesvědčila, aby si k nim sedla při obědě. Terrymu to připadalo trochu trapné, Beth ale měla klidnou povahu, která dokonale vyvažovala Myrninu divokost i jeho vlastní nevyrovnanost.
Obě měly na víc než jen na něj a přesto se rozhodly spřátelit se s ním. Chtělo to jen přijetí a důvěru na obou stranách.
Nad tím vším přemýšlel, zatímco se opatrně kradl chodbou někde v hlubinách knihovny, oči upřené na svůj cíl. Několik metrů před ním, na křižovatce, se na listech světélkujícího keříčku popásala bytost podobná koni. Připomínala spíš sochu, celé její tělo se skládalo z kusů dřeva. Terry viděl podobné jen párkrát, obvykle u Letního Dvora, ale tenhle byl jiný. Tam, kde měli Oberonovi koně jen ohlazené tmavé dřevo, měl tenhle drobná poupata. Pokrývala většinu jeho těla a propůjčovala mu světlou, jemně namodralou barvu. Terry po něm pátral už několik týdnů. Zahlédl ho jen párkrát, ale byl si jistý, že ho dokáže najít. S Olegovou pomocí, samozřejmě. Teď k tomu konečně došlo a on od toho podivuhodného tvora stál jen pár kroků.
Opatrně natáhl ruku s kouskem jablka, které si k tomu účelu přinesl, a udělal krok směrem ke koni. Ten polekaně pohodil hlavou a ucouvl. Terry strnul. Jeho trpělivost byla jen drobná věc, která se krčila kdesi v hlubinách jeho osobnosti, ale teď ji dokázal vydolovat a s nataženou rukou vyčkával.
Stáli tam a dívali se na sebe. Kůň se postupně uklidil. V temných otvorech, které měl místo očí, mu zazářily jiskřičky zvědavosti. Nesměle postoupil kupředu. To Terrymu vyloudilo na tváři slabý úsměv. I on udělal krok vpřed. Chvíli obě opět vyčkávali. Pak Terry udělal další krok. A další. Vílí kůň vypadal pořád trochu nedůvěřivě, ale zatím se nedal na útěk.
"Tha a h-uile dad ceart gu leòr. Tha mi na charaid," zamumlal Terry konejšivým hlasem gaelskou frázi, kterou ho kdysi naučil dr. Smith. Kůň pohodil hlavou. Vypadal teď celkem klidně, jako by ho jeho slova opravdu uklidnila. Terrymu se tak podařilo přistoupit až úplně k němu a nabídnout mu jablko. Kůň ho očichal (Terry se snažil neuvažovat, jak tvor, jehož tělo je tvořené kusy dřeva, může dýchat) a zhltl ho na jedno kousnutí. Potom sklonil hlavu, jako by dával Terrymu svolení. Mladý knihovník trochu ostýchavě zvedl ruku a koně pohladil po hlavě. A poupata, která koně pokrývala, se začala otvírat. Nejprve jen ta, kterých se dotkl, potom i všechna ostatní. Rozkvetlý kůň pohodil hlavou a začal Terrymu očichávat ruce, jako by čekal, že narazí na další dobrotu. Terry se usmál. Možná ještě není tak beznadějný.



Překlad: "Tha a h-uile dad ceart gu leòr. Tha mi na charaid." = "Všechno je v pořádku. Jsem přítel."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama