Sladká přezka

11. března 2018 v 18:36 | Phouka |  Misthaven
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní, Phouka vám mává ze záhrobí!
...
Tak ne, nejsem mrtvá, jen nachlazená a ležím v posteli. Což je na prd, protože a) mám prázdniny, b) měla bych psát absolventskou práci a, co je nejdůležitější, c) příští víkend je Trpaslicon, kam mi nezabrání jet ani moje vlastní smrt. Takže tak. Vlastně to ani není tak špatné, ale někdo to musí trochu zdramatizovat, ne?
Tak, a teď už k dnešní povídce, přeji vám příjemné čtení.
Vaše Phouka



Blížilo se poledne a v kavárně Vílí Kruh skoro nikdo nebyl. Kromě páru stařenek u stolku pod oknem byly jedinými živými bytostmi rybičky v akváriu za pultem. A barista, samozřejmě. Ten právě otřel všechny hrnečky a očividně se začínal trošku nudit. Chviličku zvažoval, že se půjde zeptat svých nynějších hostů, jestli je všechno v pořádku, ale obě staré dámy byly zabrané do hovoru a zdálo se, že jim nich nechybí.
Zrovna ve chvíli, kdy se nuda stávala nesnesitelnou, cinkl nade dveřmi zvonek. Barista vzhlédl a mírně zčervenal. Do kavárny právě vstoupila dívka. Znal ji dobře, chodila sem celkem často. Střapaté kaštanové vlasy jí vždycky trčely do všech směrů a zelené oči se jí uličnicky leskly.
"Dám si to, co obvykle!" zavolala na něj a se šibalským úsměvem se opřela o pult. Jenom polkl a začal připravovat kávu. Pokusil se z ní při tom nespustit oči, ale všechno mu padalo z rukou, tak toho raději nechal a soustředil se na práci. Z té ho najednou vyrušil její hlas: "Jé, vy dneska nemáte borůvkový?"
Trochu zmateně se ohlédl. Stála u chlazené vitrínky se zákusky a soustředěně si je prohlížela. Bylo mu jasné, na co naráží. Pokud si pamatoval, nikdy si nedávala jiný dort než borůvkový.
"D-došly borůvky," zamumlal. "Musíme čekat, až nám doručí novou várku. Zatím si budete muset dát něco jiného."
Přikývla a s velice vážným výrazem začala vybírat. Barista se znovu vrátil ke své práci. Netrvalo ovšem dlouho a znovu se ozvala.
"S čím je tenhle?"
"Ten je vanilkový."
Nakrčila nos.
"To zní nudně. A co tenhle?"
Tentokrát se musel podívat pořádně, protože její gesto bylo poněkud neurčité.
"Který myslíte?"
"Tenhle. Ten s tou přezkou."
Mírně se usmál. Cítil při tom, jak mu rudnou uši.
"To není přezka. Je to, tuším, písmeno H."
"Ale vypadá to jako přezka. Je to i stříbrný a tak. Proč by někdo dával na dort přezku?" uvažovala nahlas.
"Jsem si docela jistý, že je to písmeno H. Měli jsme tu várku dortů s cukrovými písmenky."
"Písmenka jsou nanic," zazubila se na něj. "Ale kdyby tam byla sladká přezka…"
Barista sáhl do vitrínky a dort maličko natočil.
"Teď to vypadá jako přezka," řekl. Dívka naklonila hlavu a zašklebila se.
"Ne," prohlásila. "Ne, teď tam vidím to H. Měl jste pravdu, určitě to je H."
"Myslíte to vážně?" usmál se rozpačitě.
"Nevím… Možná se oba díváme ze špatného úhlu."
"A co takhle?" natočil dortík tak, jak byl předtím, a vyšel zpoza pultu. "Co myslíte?"
Zatvářila se pobaveně, popadla ho za ruku a přitáhla vedle sebe.
"Teď už zase vypadá jako přezka, vidíte?"
"Hmmm. Ale přeci jenom trochu připomíná písmeno H…"
"To rozhodně ne!"
"No, když ho položíte naležato…"
"Je to přezka!" trvala na svém a tvářila se u toho tak komicky vážně, že se oba rozesmáli. Uvolněnou atmosféru přerušily až obě starší dámy, které se konečně vypovídaly a rozhodly se kavárnu opustit. Zatímco jim barista vracel drobné, čekala na něj dívka u pultu a celou dobu se smála.
Jakmile se vrátil, zeptala se: "Dáte si ho se mnou?"
"Co prosím?" zamumlal trochu zmateně.
"Ten dort s přezkou. Dáte si ho se mnou napůl? Ať si nepřipadám tak hloupě, když tu nikdo není."
Nedokázal udělat nic jiného, než se přihlouple usmát a přikývnout. Dort se sladkou přezkou ve společnosti své nejoblíbenější osoby zákaznice? To přece nemohl odmítnout.



Tuto i další povídky z Wordvemberu 2017 najdete také na adrese https://www.facebook.com/themisthavenlibraryCZ/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama