Krok do neznáma

4. dubna 2018 v 11:42 | Dark Lord Phouka |  Téma týdne
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Doufám, že jste měli hezké Velikonoce. A že návrat do zaměstnání či školních lavic nebyl příliš nepříjemný.
A teď už k dnešní povídce, protože můj mozek odmítá vymyslet cokoliv navíc.
Tak příjemné čtení!
Vaše Dark Lord



"Tři dny. Byla jsi pryč tři dny. Žádná omluva, žádné vysvětlení, jenom pitomej vzkaz na stole v knihovně! Můžeš to laskavě vysvětlit?"
"No…"
"Snažili jsme se tě najít, víš? Sháněli jsme tě po celém městě!"
Terry přecházel po místnosti jako tygr v kleci a Myrnu napadlo (rozhodně ne poprvé), že to nebude trvat dlouho a z uší mu začne stoupat pára. Přestože byl pobledlý a pod očima měl tmavé kruhy, vypadal, jako by měl každou chvíli explodovat. Buď to, nebo se zhroutit a na místě usnout.
"Psala jsem, že budu v pohodě," namítla Myrna chabě.
"Jo. Paráda. To nám vážně pomohlo. Pár vět o tom, že sis udělala výlet s kočkami."
Bethany zvedla oči v sloup. Na rozdíl od Terryho byla úplně klidná. Jistě, Myrnino zmizení ji trápilo stejně jako jeho. I ona dělala všechno proto, aby ji našli. Teď byla ale zpátky a Beth si byla jistá, že pokud chtějí zjistit, co se stalo, rozčilování k tomu nepovede.
"Měli jsme prostě starost," sdělila jí klidným hlasem. "Víš, že tu není úplně bezpečno."
"Ne úplně bezpečno," zašklebil se Terry. "Měla by ses slyšet."
"Terry, ty víš, jak to myslím. Všichni to víme, tak se v tom, prosím, přestaň šťourat."
Terry se zatvářil ublíženě a Beth si povzdechla. Věděla, že měl starost. Když Myrna nepřišla domů druhý den a ani Lee neměl tušení, kde může být, byl hrůzou bez sebe. Ona i Myrrie se mu často smály, že je paranoidní a má zbytečné obavy, ale v hloubi duše věděly, že na to má tak trochu právo. Nejhorší na tom bylo, že čím byl paranoidnější, tím méně se o sebe staral. To mělo za výsledek rozzuřený přízrak, který se před nimi teď potácel.
"Možná bychom to měli probrat ráno," navrhla Beth pevným hlasem. Byla si jistá, že Terry nebude souhlasit, přesto se ale rozhodla stát si za svým.
"Ne, měli bychom to vyřešit hned," odsekl. "Co když do rána zase zmizí?"
"Nikam neodejdu," zamumlala Myrna. Oči měla upřené na stůl, Beth si však dobře všimla, jak je má zarudlé.
"Terry, jsi vzhůru už třetí den. Potřebuješ si odpočinout. My všichni si potřebujeme odpočinout. Bude mnohem lepší, když si o tomhle promluvíme až zítra."
Terry zabručel cosi nesrozumitelného a vydal se na další kolečko po pokoji. Beth už tohle dobře znala. Byl vyčerpaný a věděl to. Pokud se teď zastaví, vytuhne. Postavila se mu do cesty. Pokusil se jí vyhnout, ale jeho reflexy začínaly trochu zaostávat. Srazili se a Terry se zapotácel.
"Půjdeme spát," oznámila mu. Potom vrhla pohled na Myrnu. "Pak si promluvíme jen my dvě," dodala.
Terrymu se mírně podlomily nohy. Beth ho dokázala zachytit a obratně ho vzala do náručí.
"Máš štěstí, že je tak mimo," ozvala se Myrna pobaveně. Beth se zazubila.
"I kdyby nebyl, nemá šanci se ubránit. Hned budu zpátky."
Myrna sledovala, jak ho vynáší po schodech. Viděla to už mnohokrát, ale stejně jí to vždycky přišlo stejně komické a roztomilé zároveň. Jakmile jí ale zmizeli z očí, zvážněla. Z kapsy vylovila papír popsaný drobným, ne zrovna úhledným písmem. Chvíli na něj upřeně zírala. Pak zavřela oči, jako by doufala, že zatímco se na něj nebude dívat, zmizí. Nic se nestalo. Zkusila to ještě několikrát. Byla teď ještě nervóznější než před chvílí, když se na ni k smrti utahaný Terry pokoušel pouštět hrůzu.
"Spí jako mimino," oznámila Beth, když se po pár minutách objevila na schodech. "Už měl vážně dost, usnul dřív, než jsme vyšli schody." Dlouhými kroky přešla obývací pokoj a posadila se naproti Myrně. "Takže," začala, "je něco, co bys mi chtěla říct?"
"Jo," zamumlala Myrna, oči stále upřené na papír, který chvíli předtím upustila na stolek. "Něco hodně divnýho." Postrčila papír směrem k Bethany. Ta si ho chvíli prohlížela.
"Proboha," zamumlala nakonec. "Ví to dr. Smith?"
"Ten to věděl celou dobu," zavrčela Myrna. "Mám dojem, že to věděli úplně všichni, kromě mě."
"Co budeme dělat?"
"Vím já? Tohle je pro mě velká neznámá! Co si myslíš, že na to řekne Terry?"
"To uvidíme ráno. Ale myslím, že se nemusíš bát. Jsi pořád jeho nejlepší kamarádka."
"Doufejme. Zajímalo by mě, jestli má plán i pro tuhle možnost."
"Uvidíme," opakovala Beth. "Asi to bude pro nás všechny dost divné. Ale čas od času prostě musíme udělat krok do neznáma." Konejšivě stiskla Myrně ruku. "Bude to dobrý."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 15:36 | Reagovat

wait, what?? what happened???
whaaat??
Poor Terry... And I agree, it must look funny, when Beth carries him... but still! WHAT HAPPENED?!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama