Osudný čas spánku

8. dubna 2018 v 18:49 | Dark Lord Phouka |  Misthaven
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní,
je tu zase Dark Lord s pravidelnou nedělní povídkou. Ráda bych napsala něco na úvod, ale pořád úvody tak nějak psát neumím a navíc jsem tak trochu utahaná, takže přejdu rovnou k povídce.
Příjemné čtení
Vaše Dark Lord



Spánek. Pro mnohé čas odpočinku. Pro některé jen milosrdné bezvědomí. Pro pár lidí několik nejhorších hodin dne. Zatímco většina klidně spí, jiným to prostě dopřáno není.
Za oknem ložnice číhal temný stín. Byl tam už od setmění a vyčkával. Světla v domě postupně zhasínala a on dál čekal. Konečně zhasla i lampa v ložnici, do které nahlížel. Stín ještě chvíli jen tak seděl na římse, potom nahlédl dovnitř. Jako by se ujišťoval, že jeho oběť už spí.
V místě, kde měl stín hlavu, se do úsměvu rozvinula široká ústa s ostrými bílými zuby. Konečně. Přitiskl se k oknu a pomalu se protáhl mezi okenicemi. V místnosti pak konečně nabral svou pravou formu. Tou byla štíhlá, i když poněkud shrbená ženská postava. Můra. Bez jakéhokoliv zvuku se sklonila nad osobou na lůžku. Pro tu teď byl čas spánku osudný.
Můra natáhla ruku a dlouhými prsty přejela po tváři spící dívky. Cítila, jak z ní proudí energie smíšená se sny. Dnes v noci bude hodovat. Naklonila se ještě blíž, až konečky jejích vlasů splynuly se stíny na polštáři. Rukama sevřela ramena své oběti a zaryla do nich ostré nehty. Potom se zhluboka napila dívčiny životní síly. Byla o něco slabší než obvykle… Zřejmě proto, že se na ní krmila už několikátou noc. Ještě pár takových a její oběť se možná už neprobudí. Ne, že by jí na tom záleželo. Prostě si najde další oběť a vše se bude opakovat.
Dívka se ve spánku pohnula a cosi zamumlala. Na čele se jí objevily kapky potu. Můra se znovu usmála. Zlé sny byly to jediné, co za sebou nechávala, spolu s naprostým vyčerpáním. Znovu se nadechla omamného koktejlu snů, představ a energie.
'Mnohem lepší než krev,' napadlo ji a místnost naplnil její tichý, šílený smích. Dívka sebou škubla, jako by se jí snažila vytrhnout. Zůstala ale uvězněná v noční můře. Teď pro ni nebylo úniku.

Dveře se znedanání otevřely a do místnosti vpadl pruh světla, společně s ohromnou kočkou. Můra zasyčela a odtáhla se do rohu v naději, že si jí zvíře nevšimne. To ale s hlasitým prskáním zamířilo směrem k ní. Oči se mu nepřirozeně leskly a skoro se zdálo, jako by ve tmě svítily.
"Loki? Loki, co to děláš?"
Ve dveřích se objevila další postava, tentokrát lidská. Můra se přikrčila. Kocour se ale nedal zmást a dál upíral pohled přímo na ni.
"Nech ji spát, Loki," zašeptal muž. "No tak. Co to tam máš?" pokračoval, když si uvědomil, že kocoura z místnosti nevyláká. Loki mu odpověděl dalším zaprskáním.
Chvíli bylo ticho. Potom se muž tiše zeptal: "Co tu děláš?" Pohled měl upřený přímo na můru.
Byla úplně napjatá, připravená na něj okamžitě zaútočit. Zřejmě uhodl, co má v úmyslu, protože pomalu zdvihl levou ruku. Na dlani měl symbol oka, který slabě zářil.
"Věř mi, na mě útočit nechceš. Víš, co by to pro tebe mohlo znamenat? Jsem si jistý, že ano." Přistoupil o kousek blíž. "Kdo jsi?"
Vycenila zuby a zasyčela. Neucouvl. Dál se přibližoval, krok za krokem. Konečně byl asi dva metry před ní. Teď neměla kam utéct.
"Mám tě," zamumlal. Aniž by z ní spustil oči, vytáhl z kapsy telefon a automaticky vytočil číslo. "Dr. Smithi? Mohl byste hned přijet? Mám pro vás překvapení."



Tuto i další povídky z Wordvemberu 2017 najdete také zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama