Vlakem

25. dubna 2018 v 10:11 | Dark Lord Phouka |  Misthaven
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Můj mozek nefunguje (a můj počítač taky ne). Poslední dobou prostě nejsem schopná vytvořit nic smysluplného a docela dost mě to frustruje. Možná to má co dělat s tím, že pořád ještě nemám ten počítač. Nebo s tím, že řeším přihlášky na vysokou školu, přijímací zkoušku a zároveň zkoušky na mojí nynější škole a absolutorium, které mě čeká. Prostě paráda. No, snad se to brzy zlepší. Zatím mám v zásobě ještě pár povídek, které vám můžu poskytnout.
Tak příjemné čtení.
Vaše Dark Lord




Venku pršelo. Veliké kapky dopadaly na okno vagonu v dosti nepravidelném rytmu. Kromě rachocení starého vozu to byl jediný výraznější zvuk, který se dal zaregistrovat. Až na to předení ovšem. To vydával veliký kocour s dlouhou zrzavou srstí, uvelebený na sedadle v zadní části vozu. Zdálo se, jako by byl sám se sebou nesmírně spokojený.
Mladý muž, který seděl naproti kocourovi, už tak spokojeně nevypadal. Neustále se ošíval a chvílemi to vypadalo, že se snad zvedne a z jedoucího vagonu prostě vyskočí. Upřeně na kocoura zíral, ale přitom se neustále pokoušel ohlížet, jako by chtěl mít přehled o celém voze.
Vlak zastavil a mladík, který to nečekal, málem spadl ze sedadla.
"Mohl jsi mě upozornit," zabručel. Kocour se začal mýt. Nezdálo se, že by měl v plánu v nejbližší době vystoupit.

Dveře na opačném konci vozu se otevřely a dovnitř vešel stín přibližně lidského tvaru. Kývl kocourovi a jeho lidskému společníkovi na pozdrav a usadil se na sedadle na druhé straně uličky. Pak vstoupily do vagonu další dva stíny. Ty však zůstaly na druhém konci.
Ozvalo se zaklinkání zvonkohry. Vzápětí se vlak dal znovu do pohybu. Mladík vytáhl z kapsy maličký zápisník a tužku a začal do něj něco zapisovat. Kocour ho přimhouřenýma očima pozoroval.
Další zastávka na sebe nenechala dlouho čekat. Do vlaku nastoupily další stíny a spolu s nimi i několik lidí. Mladého muže s kocourem si příliš nevšímali. Naopak on byl stále ve střehu. Tmavýma očima skrytýma za skly brýlí si pečlivě prohlížel jednoho cestujícího za druhým. Zvlášť na jednom z nich utkvěl pohledem poměrně dlouho. Byla to štíhlá žena s vlasy barvy ohně.
"Nech toho," zamumlal mladík tak tiše, aby ho nikdo neslyšel. Vzápětí sám sobě odpověděl, když zasyčel: "Čeho?"
"Ty víš moc dobře. Všimne si nás."
"A to by bylo špatně?"
Hlas, kterým si odpovídal, zněl zvláštně. Měl stejnou barvu, ale poměrně výrazný přízvuk a dost odlišnou intonaci. Kdykoli mu ten hlas vyšel z úst, stáhl mladý muž tvář do rozpustilého úšklebku.
"Nemůžu si prostě pomoct."
"Tak mi přenech úplnou kontrolu."
"Takovou radost ti neudělám!"
Konečně se mu podařilo pohled od ženy odtrhnout, ale svým podivným chováním si získal její pozornost. S lehkým úsměvem vstala a zamířila k němu.
"Mohu si přisednout?" zeptala se. Měla silný přízvuk, který prozrazoval, že anglicky příliš často nemluví. Mladík cosi zabručel a posunul se k oknu. Žena se posadila k němu, tak blízko, že se ho dotýkala nohou. Odtáhl se.
"Cestujete daleko?" vyzvídala. Nespouštěla z něj oči.
"To záleží na něm," kývl její soused na kocoura. Ten se opět čistil a nevěnoval jim pozornost.
"Ve vlaku jsem vždycky tak nejistá," pronesla žena a znovu se posunula směrem k němu. Opět se odtáhl a skončil tak nalepený na okno. Jestli se k němu jeho sousedka posune ještě blíž, nebude už mít kam utíkat.
Chvíli upřeně zíral do mlhy venku. V pravidelných intervalech se z ní vynořovaly sloupy a on se je snažil počítat. U devátého sloupu ucítil, jak se o jeho nohu znovu něco otírá. V duchu se modlil, aby to byl jen jeho kocour.
Ženin horký dech ho polechtal za uchem. Cosi říkala, ale on jí nerozuměl ani slovo. Celou svou bytostí toužil být doma. Proč ho nenechá na pokoji?
Zničehonic se začal otáčet. Nedobrovolně, zdálo se, jako by ho nutila jakási neviditelná síla. Postupně se ocitl tváří v tvář své sousedce. Pořád ještě se na něj dívala, rty rozvinuté do širokého úsměvu. Až moc širokého, napadlo ho. Zuby měla znepokojivě ostré.
"A do pr***e," prohlásil Ten Druhý někde uvnitř jeho hlavy.
"Jo, tak nějak," potvrdil.
"Takže," promluvil trochu rozpačitě nahlas, "kam máte namířeno vy?"
"Chtěla jsem navštívit přítelkyni. Možná bych se ale trochu zdržela…"
"Aha…"
Zamrkala a on si všiml, že má sytě žluté oči.
"Ani se nezeptáte, kde bych se mohla zdržet?"
"Hm… Dojdete si nakoupit?"
Rozesmála se. Zpočátku zněl její smích celkem melodicky, ale postupně byl čím dál řezavější a on se musel přemáhat, aby si neucpal uši. S povzdechem se obrátil zpátky k oknu. Jednou rukou si zajel do kapsy, kde měl ukrytou maličkou podkovu.
"Bogyňka," zamumlal tak tiše, aby ho neslyšela.
Vzápětí se ozvalo několik věcí najednou. Vlak zastavil tak prudce, že málem znovu spadl. Podařilo se mu přitom máchnout rukou a neodbytnou bogyňku od sebe trochu odstrčit. Byla silná, dost možná silnější než on, ale nečekané škubnutí vlaku ji zaskočilo. Do vzniklé mezery vyskočil kocour a pokračoval ve své očistě. Potom do vagonu vstoupila tma. Doslova. Otevřely se dveře a dovnitř se nahrnul oblak temnoty. Tichý šepot, který vůz ještě před chvílí naplňoval, utichl. Všechny stíny se schoulily na svých místech. Když se vlak rozjel, zářily do tmy jen oči některých cestujících.
I oči bogyňky, která se usadila vedle mladíka s kocourem, svítily. Jejich mihotavá záře připomínala oheň.
"Nebojíte se?" zašeptala.
"Vlastně ani ne," poznamenal. Zajel si rukou za košili. Bogyňčiny oči zazářily o něco víc. Jejich záře trochu pohasla, když ruku znovu vytáhl. Držel v ní drobnou lahvičku naplněnou světélkujícími krystaly. "Mám tohle, vidíte?"
Maličko se odtáhla. Šepot krystalů vnímala lépe než smrtelníci. Mladík se pobaveně usmál a vytáhl z kapsy podkovu.
"Taky mám tohle," dodal. "Takže se rozhodně ničeho nemusíme bát."
"Ne," zamumlala. "To nemusíme."
Přesunula se na opačný konec sedačky a tam také zůstala. Když o pár zastávek později temnota vystoupila, všiml si mladík, že se bogyňka chvěje.
Kocour se konečně rozhodl, že strávili na sedačce už hodně času, a seskočil na podlahu. Jeho společník si hlasitě oddechl. Zasunul si podkovu zpět do kapsy a obrátil se ke své sousedce.
"Bylo mi...potěšením," řekl s trochu neupřímným úsměvem a natáhl k ní levou ruku. Bogyňka chvíli zírala na symbol na jeho dlani. Potom sebou trhla a vyřítila se z vlaku přímo na zastávku, kde zrovna čekali.
"Díky," zamumlal mladík a pohlédl na kocoura. Ten hlasitě zamňoukal a vyskočil na sedadlo vedle něj. Mladík mu zabořil ruku do husté srsti a usmál se. Zbytek cesty by snad mohl proběhnout v klidu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama