Změňte květiny

13. května 2018 v 10:16 | Dark Lord Phouka |  Misthaven
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Je tu zase neděle a mně nastává období hrůzy a utrpení. Jinými slovy, zkouškové období. Pěkně vesele, jedna zkouška za druhou a nejlíp ty předměty, který mi nejdou, dva dny za sebou. Oh joy.
To znamená jednu věc: budu dál zveřejňovat povídky a spol., ale budou to povídky z loňského Wordvemberu (jako každou neděli), popřípadě překlady, které jsem sesmolila. Můžete se těšit na podivnůstky, které jsem objevila na tumblr a přeložené přepisy mého oblibeného podcastu.
No, aspoň něco. Pokud tenhle blog někdo čte, slibuju vám, že tak od půlky června začnu zase tvořit nové věci.
Takže příjemné čtení a hezký zbytek víkendu.
Vaše Dark Lord



Pohřební síň byla plná bílých lilií. Byly všude - ve vázách podél zdí i kolem rakve. I žena v rakvi měla na hrudníku položeno několik květů. Ve světle svíček vrhaly na stěny zvláštní stíny.
V rohu místnosti seděl mladý muž. Už tam musel být dost dlouho, vypadal unaveně. Bílou košili měl zmuchlanou a sako, které mu bylo trochu velké, už před pár hodinami hodil na opěradlo jedné z páru židlí. Tvářil se znuděně, ale ani na okamžik nespustil oči z rakve.
Plamínky svíček se zamihotaly, jak do síně vstoupil někdo další. Tmavovlasý muž, jen o něco málo starší než chlapec, který u těla držel stráž. Kývli na sebe a návštěvník přistoupil k rakvi.
"Je mi to tak líto," zašeptal.
"Nedalo se nic dělat," ozval se strážce. "Nebyla to vaše vina o nic víc než vina někoho ze smečky. Ona by vám určitě odpustila."
Zvedl se a přidal se k muži u rakve.
"Znal jsem už od dětství," dodal. "Když jsem se pak stal členem smečky, neměl jsem domov a ona se mě ujala jako vlastního syna… Proto jsem také dostal první hlídku u její rakve."
"Myslel jsem, že hlídky se držely na hřbitově."
"To je pravda. Pro nás je to spíš taková tradice. Jednu noc držíme u těla stráž a potom ho spálíme."
"O tom už jsem slyšel," potvrdil návštěvník.
Plamínky svíček se znovu zamihotaly a do síně vstoupil starý muž. Opíral se o hůl a následovaly ho dvě ženy.
"Co tu dělá?" rozkřikl se na strážce rakve. "Během tvojí strážce sem nesmí vstoupit nikdo, kdo není členem smečky!"
"Vždyť je to knihovník," namítl mladík. "Myslel jsem, že ten by mohl-"
"Ať si je třeba japonská císařovna, tady teď v noci nemá co dělat!"
"Promiňte," ozval se knihovník pokorně. "Jen jsem ji chtěl navštívit…"
"Na to bude dost času po pohřbu."
Chvíli se dívali jeden na druhého, jako by měřili síly. Knihovník byl vyšší a o hodně mladší, ale starý muž působil jako ten typ člověka, který se celý život věnoval těžké fyzické práci a ještě s ní nepřestal. Měl široká ramena a svalnaté paže a i když se opíral o hůl, bylo vidět, že do nemohoucího starce má daleko.
"Omlouvám se," odkašlal si knihovník rozpačitě. "Raději půjdu."
"Bude to tak lepší," zabručel muž a otočil se na své společnice. "A vy změňte ty květiny! Nechci tu vidět ani jednu lilii!"
Obě ženy mlčky přikývly a začaly lilie sbírat. Mladík v obleku se nervózně ošil.
"Ale… tyhle byly její oblíbené."
Stařec se na něj upřeně zadíval a tiše zavrčel.
"Já vím, ty hlupáku. Ale ty nevíš nic. Tady by měly být růže!"
"Promiňte," ozval se knihovník, který síň stále ještě neopustil, "je mi jasné, že růže se při pohřbech používají také, ale nejsou lilie přece jenom trochu tradičnější?"
"Na knihovníka toho moc neznáte," povzdechl si stařec a oba ustoupili ke zdi, aby uhnuly ženám. Ty právě vynášely lilie ze síně. "Tady nejde o to, jak to tady bude vypadat, ale o naši bezpečnost! Pokud se probudí, lilie ji nijak nezastaví. Růže ano."
"Takže vaši lidé se opravdu mohou vrátit? Myslel jsem, že je to jenom pověst."
"Je to pověst, ale je pravdivá. Všichni, kdo patří k nějaké smečce to vědí a počítají s tím. Málokdy se někdo chce vrátit jako jeden z těch krvesajů. A ti, kdo se vrátí, už nikdy nejsou stejní."
"Rozumím. Jsou nebezpeční, ti, kteří se vrátí?"
"A co tu není nebezpečné?" opáčil stařec. "Ovšemže jsou. Když se probudí, jsou hladoví až k nepříčetnosti. Nedovedou uvažovat a zpravidla se vrhnou na všechno, co se hýbe. Těžko se s nimi vypořádává. Kdyby se probudila jako jeden z nich, růže by ji alespoň na chvíli zadržely. Pokud ne, je tu ještě Tommy.'
"Rozumím," přikývl knihovník. V tu chvíli musel znovu uhnout ze dveří, protože ženy se právě vracely s několika koši rudých růží. "Takže… pomoc asi nepotřebujete, co?"
"Je to od vás laskavé, ale o všechno se postaráme sami. Raději běžte, než se tu něco semele."
"Jistě. Doufám, že jsem vám nezpůsobil žádné potíže."
"Ty by nastaly jenom v případě, kdybyste odtud nevypadnul," zabručel starý muž.
"V tom případě dobrou noc," usmál se knihovník a vyšel ze dveří.
"Dobrou noc," pokýval hlavou starý vůdce smečky. Potom se ohlédl na mladého strážce: "A ty jim koukej pomoct, Tommy, nebo tady zůstaneš celý týden!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama