A New Friend

13. června 2018 v 17:21 | Dark Lord Phouka |  Misthaven
Zdravím, smrtelníci, nemrtví i Jiní!
Tak to mám! Jako absolutorium! Takže se konečně můžu věnovat psaní (a čtení - právě jsem vzala útokem knihovnu a vzešlo z toho asi sedm vypůjčených knižek - konečně!). Ne, že by to bylo něco extra, ale podařilo se mi napsat aspoň něco malého.
Takže příjemné čtení, my dear pumpkins.
Vaše Dark Lord



"Terry? Hej, Terry, kde jsi?"
Terry se ve svém úkrytu přikrčil a pokusil se zatajit dech. Oči měl zavřené, jako by doufal, že když Julii neuvidí, nevšimne si ani ona jeho.
Zase se pohádali. Nebylo to příliš časté, ale vždycky ho to rozhodilo. Byli dvojčata, většinu času si skvěle rozuměli, ale byly věci, na kterých se prostě neshodli. Jako například na tom, co Terry viděl.
Byl si tím jistý. Nad kruhem hub, které se objevily vzadu na jejich zahradě, tančily víly. Byly tři, měly průsvitná křidélka a jasně barevná tělíčka. Viděl je na vlastní oči. Jedna z nich se dokonce na okamžik zastavila přímo před ním a chvíli si ho prohlížela. Julie mu ale nevěřila ani slovo. I když ji zavedl přímo tam, tvrdila, že vidí jen vážky. Chvíli se ji snažil přesvědčit, ale vedlo to jen k hádce, jaká tu dlouho nebyla. Nakonec skončila tím, že se Terry, rozhořčený na nejvyšší míru, otočil a utekl.
Jeho úkryt byl v živém plotě v nejzazším koutě zahrady. Dokonce ani Julie o něm nevěděla. Už jí ho chtěl několikrát vyzradit, ale zatím byl rád, že to neudělal. Takhle tu mohl mít klid ode všech.
Prolezl křovím až úplně dozadu, k drátěnému plotu, který odděloval jejich zahradu od té sousední. Výhled tu ovšem zakrýval další živý plot. Ne, že by to Terrymu vadilo. Jak už bylo řečeno, měl tu klid. Vylovil zpod keře plechovou krabici od sušenek a vytáhl z ní zápisník a tužku. Usadil se s nimi zády k plotu tak pohodlně, jak to jen bylo možné. Chvilku v něm listoval a mračil se na neumělé kresby. Nebyl v kreslení příliš dobrý a často záviděl Julii její talent. Dokázala kreslit lehce a snadno. To on neustále všechno předělával a měl skoro větší spotřebu gum než tužek.
Našel novou stránku a začal pečlivě kreslit bytost, kterou dnes zahlédl na zahradě. Nosem se při tom téměř dotýkal stránky. V křoví bylo šero a on zatím nepřišel na to, jak sem dostat víc světla.
Už byl skoro hotový, když se těsně za ním ozval hlas: "Hustý! Takhle kreslit bych chtěla umět taky!"
Leknutím mu ujela ruka s tužkou a udělala na stránce tlustou čáru. Zamumlal nadávku, kterou nedávno viděl v jedné z knih, které tajně četl před spaním pod dekou, a zápisník zaklapl. Pak se otočil. Za ním, s obličejem přitisknutým na pletivo, klečela holka. Byla určitě menší než on, s rozcuchanými vlasy a očima, které i v příšeří živého plotu zářily zelenou barvou. Zamračil se na ni. Tohle bylo jeho tajné místo, nikdo jiný by o něm neměl vědět!
"Já vím, že sem chodíš!" oznámila mu, trochu moc hlasitě na Terryho vkus. "Vždycky si tady kreslíš. Umíš kreslit moc hezky."
"Neumím. Vždycky musím gumovat."
"Ale vždycky to vypadá tak, jak by mělo."
"Jak to můžeš vědět?"
Přitiskla se k pletivu ještě blíž, na tváři tajnůstkářský výraz.
"Protože jsem je viděla taky."
"Kecáš!" vyhrkl. Nemohla je vidět. Nikdo je nikdy neviděl. Kromě něj.
"Nekecám! Na jednom stromě za domovem. Můžu ti je ukázat!"
Terry se zamyslel. Je možné, že by konečně narazil na někoho, kdo by mu věřil a netvářil se divně kdykoliv zmíní víly? Rychle znovu nalistoval v zápisníku a ukázal jí obrázek, který nakreslil asi před čtrnácti dny.
"Vidělas' někdy tohle?"
Přikývla.
"To je kuchařka ze školy, žejo? Má kozlí nohy." Šeptem pokračovala: "Když má službu, radši nechodím na obědy!"
"Julie mi to nikdy nevěřila," usmál se Terry nesměle.
"Většina lidí to nechápe. Nemůžou za to." Znovu se usmála. V jejím úsměvu bylo něco divokého, co Terry nedokázal úplně určit. Ale neděsila ho.
Ze sousední zahrady se ozval zvuk zvonku. Děvče vykulilo oči.
"Já úplně zapomněla na večeři! Musím jít, jinak od vychny dostanu! Zítra za mnou přijď, ukážu ti, co jsem všechno viděla!"
Otočila se a po čtyřech se začala plazit pryč.
"Počkej! Jak se jmenuješ?" zavolal na ni potichu.
"Myrna!" odpověděl její vzdalující se hlas.
"Já jsem Terry!"
Už neodpověděla, ale její tichý smích mu prozradil, že ho slyšela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 13. června 2018 v 17:45 | Reagovat

Ooooh§ sO THIS is how they met! that's so cool! I love stories exploring the backround of those guys! Yaaaaaaaaaaaaaaaaaaayy! I cant wait for new one!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama